Kdo to odnese?

Tento článek jsem se rozhodla napsat jednoho rána ve chvíli, kdy si Cecilka stěžovala, jak je její aktovka těžká. Měla na zádech přesně 8,8 kg. A to si zkontrolovala, že se nevzala nic zbytečného. Tento problém je úplně běžný na druhém stupni a je častým tématem hovorů mezi rodiči.

Důvodů je mnoho. Francouzské sešity, které učitelé nejvíce požadují a nejvíce se prodávají, jsou formátu A4, 96 stran a váží 370 gramů. Ano, je v něm krásný bílý papír s gramáží 90 g, ale mně to připadá zbytečné. Ne jenom proto, že na konci roku v nich zbývá mnoho nepoužitých listů (takových sešitů už máme doma tolik, že tři děti je nezvládají spotřebovávat jako šmíráky), ale také proto, že když má žák denně kolem šesti předmětů, tak sešity představují už přes 2 kg na zádech od 7 do 17 hodin. České sešity, které znám, nemají tak krásnou svítivě bílou barvu a často mají menší gramáž (70 g). Ano, řekněme si to upřímně, vypadají chudší, ale jestli cenou za francouzký luxus je to, že zbytečně zničíme záda naších děti vahou aktovek a přírodu plýtváním, tak osobně o takový luxus nestojím.

Ale v aktovce se nenosí jenom sešity. K zakladní výbavě každého žáka patří rovněž učebnice. A k tomu je také co říct.

Učebnice francouzkého jazyka pro 7. třídu váží 700 g. V něm je obsažena jak gramatika tak i texty, je to jako bychom spojili čítanku a učebnici gramatiky. Děti musí tím pádem všechno stále nosit. A nesmí se také zapomenout na pracovní sešit, který váží 250 g.

Další důležitou učebnicí je dějepis/zeměpis/občanka. Ano, ve Francii se jedná o jediný předmět, který vyučuje jeden učitel. Ten se sám rozhodne, jak zorganizuje výuku, a tak například Cecilka zatím tento rok měla jen dějepis (téměř se stydím říct, že Victor v rámci tohoto předmětu v šestém ročníku stravil celý jeden měsíc výukou o organizaci školy a života v ní, to znamená tím, kdo je kdo ve škole a jaká mají děti práva a povinnosti). Výsledkem je, že učebnice je také jenom jedna a opět váží 700 g.

Přehlídka učebnic pokračuje matematikou. Naše ministryně školství zavedla nové výukové programy, o kterých by se dal napsat velmi dlouhý samostatný článek. Myšlenka je taková, že osnovy už nejsou stanoveny na jeden rok, ale na jeden cyklus (cyklus 1 odpovídá 1., 2. a 3. třídě, cyklus 2 odpovídá 4., 5. a 6. třídě a cyklus 3 je 7., 8. a 9. třída). A z toho vyplývá, že v matematice je jedna jediná učebnice pro 7., 8. a 9. ročník. Asi to ani nebudu komentovat.

A teď trochu ironie. Tím, že už nejsou peníze na učebnice, nebudou mít žáci 6. ročníku tento rok nové učebnice s novým programem (s vyjímkou francouzštiny). Staré učebnice jsou lehčí a škola jich má tolik, že děti mají jednou doma a druhou ve škole, takže je nemusí do školy nosit. Ta naše slabá francouzská ekonomika má přece jen své výhody !!

A nakonec by mohla možná Cecilka říct, že si zatím nemá na co stěžovat, že až přijdou učebnice z německého jazyka (je leden a v němčině stále ještě fungují bez učebnic, které prý byly objednány 1. září), její aktovka bude ještě těžší.

————————————————————————-

Une histoire de poids

Septembre 2016. La rentrée scolaire est marquée par la réforme du collège, et notamment la mise en place des fameuses EPI, cette nouvelle abréviation qui désigne les activités interdisciplinaires. J’ai lu dans un article du Figaro que l’OCDE soutenait cette initiative. Il est vrai que favoriser l’échange entre professeurs de disciplines différentes sur un même thème constitue pour les élèves un bel exemple de travail collectif et semble être parfaitement à l’image de notre siècle, puisque la société, plus encore aujourd’hui qu’hier, exige de nous tous que nous soyons aptes à analyser les situations quotidiennes sous de multiples angles. Belle initiative donc.

Pourtant il semblerait que le gouvernement n’ait pas lui-même pensé à mettre en place l’interdisciplinarité entre ses propres ministères. Il aurait été très intéressant de mettre en place une EPI Manuels scolaires qui aurait pu être suivie par les Ministères de l’éducation, de la santé et de l’environnement. Vous pensez peut-être que je vais m’atteler à critiquer la teneur de ces livres qui constituent aujourd’hui encore la base de l’enseignement. Détrompez-vous, je n’ai pas aujourd’hui de telles prétentions, bien au contraire, mon argumentaire va être très pragmatique.

Les livres nouvellement édités qui ont été choisis par les professeurs du collège de Victor et Cécile ont des poids très surprenants. 700g pour le manuel d’Histoire-Géographie, 700 g pour le manuel de français et même plus encore pour celui de mathématiques. Sachant qu’un cahier classique (format A4 96 pages) pèse 400 grammes et que les élèves peuvent selon les jours avoir jusqu’à 7 cours différents, les cartables frôlent parfois les 9 kg.

C’est bien là que le Ministère de la Santé devrait intervenir. Je n’ai trouvé sur Internet aucune norme concernant les charges que les enfants de 11-12-13 ans (âge moyen des enfants de 6ème et 5ème) sont autorisés à porter. Il semblerait que les normes ne soient instaurées que pour ceux qui ont dépassé 14 ans.  Un encart paru au Journal Officiel (education.gouv.fr/bo/2008/3/MENE0701925C) évoque le problème et rejette une grande part de la responsabilité sur les fabricants de cartables qui devraient trouver des technologies permettant de réduire le poids des produits qu’ils proposent à environ 1 kg. Pourtant protéger le dos exige une rigidité minimale de la partie dorsale qui ne peut pas être atteinte sans un minimum de matière. J’estime pour ma part que le Ministère de l’Éducation devrait donc lui-même prendre le problème en charge plutôt que de le rejeter sur le dos des autres.

Et c’est ici que je vais me permettre deux comparaisons avec la Tchéquie. Tout d’abord, les cahiers qui y sont habituellement utilisés n’ont en général que 48 pages et sont fabriqués à partir d’un grammage moins élevé. Lorsqu’un élève atteint la dernière page de son cahier en cours d’année, il le laisse tout simplement à la maison et en reprend un autre. À quoi bon transporter tant de papier vierge inutile tout au long de l’année. Et chers parents, honnêtement, avez-vous déjà regardé le nombre de pages inutilisées des cahiers de vos enfants en fin d’année. Quel gâchis !

Ensuite le Ministère de l’Éducation tchèque a l’intelligence de valider des manuels qui sont divisés en plusieurs fascicules. Remis à l’échelle française, est-il par exemple vraiment utile que nos enfants portent l’ensemble des documents de géographie et d’EMC lorsque la leçon prévue concerne l’histoire. Et je n’ose même pas commenter le nouveau livre Trans maths qui regroupe l’ensemble des programmes de mathématiques pour les classes de 5e, 4e et 3e.

Je suis malheureusement dans l’incapacité totale de comprendre cette politique du Ministère de l’Éducation français. Qu’il ne nous dise pas qu’il n’a aucun droit de regard sur le travail des éditeurs ; en Tchéquie, les manuels choisis par les écoles doivent être homologués par le Ministère de l’Éducation.

Chaque ministère fait face à différents enjeux. Le Ministère de l’Éducation souhaite renouveler ces manuels scolaires, le Ministère de l’Environnement lutte contre le gaspillage de papier et le Ministère de la Santé souhaite prévenir les risques de développement de scoliose chez les jeunes ados. C’eût été une belle initiative que de réfléchir ensemble à tous ces aspects.

 

Alors à quand la mise en place de l’EPI manuels scolaires. Et surtout quand agirons-nous ensemble pour le bien-être actuel et futur de nos enfants ?

Intro

Když manžel tento blog založil, neměl v úmyslu se v něm věnovat výhradně kuchyni. Jsme francouzsko-česká rodina a sedět spolu u snídaně, oběda či večeře pro nás neznamená jen zkoušet nové chutě. Jsou to hlavně mimořádné momenty, při kterých si vyměňujeme názory a povídáme si o tom, co jsme přes den zažili. A protože jsme 15 let žili na Moravě, než jsme se přestěhovali do Francie, jsou kulturní rozdíly častá témata našich hovorů.

Všichni společně (naše tři děti, manžel a já) jsme postupně došli k názoru, že je pro nás frustrující, když Francouzi nechápou, proč nám Česko tak chybí, a když se Češi diví, že vůbec uvažujeme o návratu. Na jedné strané Francie, kterou všichni, Francouzi i Češi, považují za zemi rozvinutou, moderní, vždy respetující lidská práva, a na straně druhé Česká republika, kterou Francouzi často ani nedokáží umístit na mapě a považují ji za zaostalou, a kterou Češi, možna z důsledku jejich dějin, často podceňují.

A to je hlavní důvod, proč jsme se rozhodli sdílet naše názory na tomto blogu. Chceme se s vámi podílet o naše zkušenosti a přesvědčit vás, že v Česku možná není vše perfektní, ale žije se tam opravdu dobře.

 

 

Ustolu.eu est un blog que mon mari a créé il y a quelques années pour faire partager son amour des bons petits plats à ses amis tchèques. Pourtant son intention n’était certainement pas de s’y consacrer uniquement à la cuisine. Ustolu signifie Àtable et la France est sans aucun doute, et à juste titre, réputée pour tous les échanges qui peuvent prendre place autour d’une table. De par les origines de notre famille désormais installée en France (mon mari tchèque, moi française et 3 enfants qui sont nés et ont grandi en République tchèque), nombre de ces échanges concernent les innombrables différences qui peuvent exister entre nos deux pays.

Le sentiment de frustration nous envahit régulièrement face aux idées préconçues des gens qui nous entourent. D’une part la France, un pays d’Europe de l’Ouest, que tous, Français et Tchèques, considèrent comme un pays évolué, à la pointe du progrès et très respectueux des droits de l’Homme, et d’autre part, la Tchéquie, que beaucoup de Français sont encore incapables de situer sur une carte et considèrent souvent comme un pays arriéré, et que les Tchèques, probablement sous l’emprise des dominations qu’ils ont connues au cours de leur histoire, ont souvent tendance à sous-estimer.

Hier, notre fille aînée a dit „J’aimerais tant emmener les Français en Tchéquie pour qu’ils comprennent que la vie est bien plus agréable là-bas qu’ici“. Alors faute de pouvoir emmener tous les Français en Tchéquie, nous allons utiliser ce blog pour faire découvrir à ceux qui le voudront que la République tchèque est dans nombre d’aspects beaucoup plus évoluée que la France.

Citronový dort

Věřte, nevěřte, ale následující recept jsem objevil v dětské kuchařce mé desetileté dcery. A okamžitě slavil velký úspěch. Není sice příliš dietní, ale ruku na srdce, už jste někdy jedli něco dietního a zároveň opravdu chutného?

OLYMPUS DIGITAL CAMERAPozřebovat budeme:
Na korpus:

  • 1 bio citron
  • 225 g hladké mouky
  • 1 prášek do pečiva
  • 4 středně velká vejce
  • 225 g změklého másla
  • 225 g cukru krupice

Na krém:

  • 2 střední vejce
  • 75 g cukru krupice
  • 1 bio citron
  • 50 g másla

Na polevu a zdobení:

  • 1 bio citron
  • 125 g moučkového cukru

Celý příspěvek

Farmářský tarte s cuketou

Na mé degustaci francouzských vín a jídel byl zájem o několik receptů. A kdo byl aktivní a připravil si listové těsto, může se hned vrhnout na jeden z nich. Na degustaci se toto jídlo podávalo jako malé tartelettes velikosti jedné porce, my si dnes ale uvaříme pořádnou rodinnou verzi.

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

Potřebovat budeme:

  • 200 g listového těsta
  • 200 g upečeného krůtího masa
  • 2 cukety (asi 500 g)
  • 2 vejce
  • 200 ml smetany
  • 100 ml mléka
  • 1/2 lžičky curry
  • pažitku
  • sůl, pepř

Celý příspěvek

Listové těsto

Všechno má svůj začátek. A v kuchyni jsou jedním ze začátků těsta. Začít bych chtěl tedy jedním z nich, a to těstem listovým. Většina z nás si o něm myslí, že je jeho příprava zdlouhavá a složitá. Budete překvapeni, jak je to ve skutečnosti jednoduché.

Na přibližně 700 g těsta potřebujete:

250 g hladké mouky, lžičku soli, 125 ml vody, několik kapek bílého octa, 50 g změklého másla, 250 g studeného másla.

Nejdříve si připravíme základ: smíchejte přesátou mouku, sůl a změklé máslo. Stačí rukou, ale pokud máte robota a chce se vám ho pak umývat, tak ho můžete použít taky. Přidejte naráz vodu s trochou octa a rychle vypracujte nelepivé těsto. Vytvořte kouli, nařežte ji svrchu do mřížky pro přerušení elasticity těsta, kouli zabalte do folie a uložte nejméně na 1/2 hodiny do ledničky.

Celé máslo vložte mezi dvě folie (já používám normální kuchyňskou smršťovačku), válečkem jej pomalu rozválejte do čtverce o straně 15 cm a také jej uložte do lednice.

Pro další zpracování je důležité, aby těsto i máslo měly stejnou teplotu!

Celý příspěvek

Vítejte U stolu

Vítejte na mém blogu. Chtěl bych se v něm věnovat všemu, co se děje u stolu. Nikoliv tedy pouze tomu, co na stůl pokládáme a poté sníme a vypijeme, ale také tomu, jak stolování ovlivňuje naše životy obecně. Jsem totiž přesvědčen, že vše, co se děje u stolu, ovlivňuje naše životy mnohem více, než si většina z nás myslí.

Nebudu vám zastírat, že mou velkou inspirací je francouzská kuchyně a francouzský životní styl. Po 16 letech s mojí francouzskou manželkou by opak asi ani nebyl normální.

Francouzská kuchyně je typická svojí rozmanitostí. V Alsasku připomíná kuchyni německou, a tedy i naši, na jihu se zase přiklání ke kuchyni italské či španělské. Nikdy však nekopíruje, jen se nechává inspirovat. Protože žijeme v Česku, vím, jak je zde těžké některé ve Francii běžné ingredience sehnat. Recepty se proto snažím vybírat tak, abyste k nim v Česku všechno nakoupili, a pokud možno za normální peníz. Nebudeme tedy vařit polévku z ústřic ani šunku z černých prasat z Biggore.

Ke každému jídlu, a to ve všech oblastech Francie bez rozdílu, samozřejmě náleží to správné víno – víno, které pokrm doplní, je s ním v harmonii, či jej dokonce posune do jiných rovin a výšin. A protože jsem dovozce francouzských vín, budu se také snažit doporučovat k receptům vhodná francouzská vína.

Kromě toho, že Francouzi dbají na to, co jí, jsou také vášnivými stolovníky. Stolování je vůbec ve Francii vyhrazeno významné místo a ovlivňuje celý způsob života. Polední přestávka například netrvá jako u nás půl hodiny, ale hodinu a půl! Samozřejmě, je to vyváženo tím, že se vrátíte domů z práce nebo ze školy mezi pátou a šestou hodinou odpoledne. Za tu pohodu u stolu to ale stojí. A hlavně: společné stolování nás stmelí s těmi, se kterými jsme zasedli ke společnému jídlu, a my se z pouhých jednotlivců žijících vedle sebe stáváme společenstvím lidí sdílejících své životy.